Mělo by dát cvičenci představu o vzniku a vývoji bojových umění, jejich umístění v dnešním světě, jejich duchovně-filozofické stránce a přínosu pro osobnostní rozvoj.
Již od nejstarších dob člověk bojuje, aby přežil, ubránil sebe a svoji rodinu. Každý člověk je naplněn silou, kterou může použít ku prospěchu svému i ostatních, anebo ji zneužít. Podle asijské filozofie na Dálném východu má každá lidská bytost žít v souladu s přírodou. V „západním“ pojetí se člověk již od doby renesance naopak opájí pocitem převahy nad vším živým. Tyto světonázorové rozdíly se prolínají i do bojových dovedností lidí, například jedno z nejstarších bojových umění – zápas, v Evropě je to zápas řecko-římský, v Japonsku zápas sumo. Jedno však mají společné, obě bojová umění nabízejí cestu k poznání vlastní síly i slabosti.
Zrychlený tep naší doby je cítit na každém kroku. V každodenním shonu a úsilí splnit náročné životní úkoly přemáhají lidé sami sebe. Setkávají se někdy s nepochopením a s násilným chováním, a často sami projevují agresi.
Staří Číňané vycházeli z tvrzení, že energie člověka je součástí vesmírné energie. Jako „tři největší hodnoty“ jmenovali člověka, zemi a nebe. Značný vliv na čínská bojová umění má původní čínské náboženství – taoismus.
Čínský Konfucianismus je další náboženství, které výrazně ovlivnilo čínské Kung-fu, učí pokoře a skromnosti, někdy je těžké překonávat svoje „ego“…
Jiná asijská bojová umění jsou ovlivněna budhistickou filozofií „zen“, která je zaměřena na lidské duchovno a lidskou spiritualitu. Jednota „intuice a akce“ je cílem zenové meditace v bojových uměních. Nejlepší „cesta“ bojovníka je jeho vlastní zkušenost.
Slavný japonský samuraj Miamoto Musashi, po nesčetných vítězstvích a porážkách v boji s mečem, došel k poznání, že největším protivníkem je člověk „sám sobě“. Říká se, že meč byl „duší“ samuraje. Původní samurajské „umění meče“ kenjutsu je předchůdcem soudobého bojového umění kendo „cesta meče“, která má za cíl rozvoj duchovních hodnot bojovníka. Vliv šintoismu a zen-budhismu měl vliv i na další japonská bojová umění, slouží k duchovní přeměně jedince. Jeden z nejtěžších úkolů „bojovníka“ a každého z nás je nezpychnout dosažením výšek.
Nikdy nevíme, co je vítězství a co je porážka. Darem života je každodenní zjištění, že svět je krásný i bez „bojů“ a bez neustálého dokazování lidí, jak moc jsou „výjimeční“. „Jemná cesta“ japonských bojových umění Ju-Jitsu, judo, aikido, aikijutsu je pro některé cvičence skutečně „vlídná“, pro jiný těžký životní „úděl“.
Pochopit podstatu nejvyšší harmonie vesmíru a svou nedokonalost je jeden z nejtěžších úkolů „bojovníka“, cvičence.
Kdyby každý člověk viděl v tom, co vykonává „zázrak“, svět by byl útulnější a laskavější. Těšit se z každodenního pohybu „mysli a těla“ a z objevů nových rozměrů života je dnes pracný úkol, pro někoho nesplnitelný. Vždyť jsme pořad „unaveni“ a „otráveni“ lidmi nebo sami sebou…
Cvičení Ju-Jitsu se nám může stát cestou…nezapomeňte, že i ta nejdelší cesta začíná prvním krokem…