Systémy sebeobrany a boje existují od té doby, co na zemi žijí lidé, kteří zkoušejí řešit své problémy cestou násilí.
Pud sebezáchovy a vůle přežít, přestát válečné střety nebo napadení a případně zvítězit vedly mnohé národy světa k tomu, že vyvíjely vlastní bojová umění, která byla pěstována beze i se zbraní. Bojová umění často sloužila vojenským účelům a měla udržovat obranyschopnost a bojovnost. Rozkvět zažila nejen na Východě, ale i na Západě. Jejich rozmanitost je obdivuhodná!
Boj byl praktickou nutností, aby člověk obstál v zápase o život.
Bojové druhy umění se odlišují od jiných sportovních disciplín tím, že mají základ ve starých obranných dovednostech. Z takových starých bojových umění pochází většina dnešních disciplín BUDO.
JU-JITSU je umění obrany a útoku.
Dnešní JU-JITSU učí technice sebeobrany, ale podobně jako další bojová umění – vede cvičence k bližšímu pohledu na obecně lidské problémy týkající se účinnosti jednání, vlastního já, rozvoje schopnosti mobilizovat a usměrňovat energii, k sociální adaptabilitě, k hlubšímu rozvoji morálního cítění a osobní zodpovědnosti.
Souběžně s bojovými technikami se rozvíjely i metody mentálního výcviku, správné životosprávy a životního stylu. Dnešní JU-JITSU zahrnuje všechny aspekty života.