Dalším případem okolností vylučujících protiprávnost, který je výslovně upraven v trestním zákoníku, je oprávněné použití zbraně( § 32 ). Ustanovení § 32 říká, že trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem.
Předpisů opravňujících k použití zbraně ve v právním řádu několik. Jde zejména o
zák. č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky
zák. č. 273/2008 S., o Policii České republiky
zák. č. 553/1991 Sb., o obecní policii
zák. č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii
zák. č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži ČR
zák. č. 13/1993 celní zákon
zák. č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní a informační službě
Oprávněné použití zbraně je v příslušných zákonných předpisech, na které trestní zákon odkazuje, vázáno na konkrétní a přesné podmínky. Z těchto podmínek také dovodíme způsob použití zbraně.
Co se rozumí zbraní, je třeba posuzovat podle toho kterého právního předpisu opravňujícího k použití zbraně, protože v jednotlivých předpisech je tento pojem definován různě. Tak v zákoně o BIS se rozumí pouze střelná zbraň. Zákon o Policii ČR rozumí zbraní zbraň střelnou, bodnou, sečnou, speciální výbušný předmět, průlomový pyrotechnický prostředek, speciální náloživo. Obecně lze říci, že zbraň je nutno považovat v technickém smyslu.
U střelné zbraně více než u jiných prostředků je možné zvolit odstupňovaný způsob použití (varování-výstřel do vzduchu-prostřelení pneumatiky-zásah do nohou).
Mimo uvedené případy jsou ovšem osoby patřící k ozbrojeným sborům oprávněny jednat v nutné obraně či v krajní nouzi podle obecných zásad § 28 a29 tr.zák.
Jelínek. J. a kol.: „Trestní právo hmotné“. Obecná část. Zvláštní část. 6 vydání. Praha: Leges, 2017
LP