Přípustné riziko jako okolnost vylučující protiprávnost dovozovala dříve nauka i praxe trestního práva jako okolnost v zákoně neuvedenou, o které se hovořilo v souvislosti s nevyhnutelnou nebezpečností některých společensky vysoce ceněných činností. Zákonodárce je v novém trestním zákoníku z roku 2009 upravil výslovně (§ 31). Podle oblastí lidských činností lze o riziku hovořit zejména tam, kde je třeba činit důležitá rozhodnutí (tzv. riziko ve výrobě a výzkumu, riziko lékařské, riziko hospodářské apod.).
Dovolené riziko je okolnost vylučující protiprávnost záleží v tom, že při zavádění nové techniky, při zkoušení nových výrobků, při odvracení nebezpečí, které vzniklo ve výrobě a při výzkumu je třeba zájmy, jinak chráněné, vystavit určitému nebezpečí. Bez nebezpečí není možný žádný vědeckotechnický pokrok.
Rizikové jednání musí být v souladu s dosaženým stavem poznání, čímž se rozumí jednak vědecké poznatky obecně, jednak konkrétní vědecké poznatky pro daný obor činností. Ten, kdo o rizikové činnosti rozhoduje nebo ji aplikuje, by měl mít znalosti o vědeckých poznatcích a z nich vyplývajících předpisech, musí dodržovat postup lege artis.
V souladu s obecně uznávanými etickými zásadami je třeba při programování lékařského experimentu vyloučit, je-li to možné nebezpečí vážné újmy na zdraví nebo nebezpečí smrti.
U dovoleného rizika platí zpravidla zásada subsidiarity riskantního jednání, tj. že společensky prospěšného výsledku nelze dosáhnou jinak.
Rizikové jednání nesmí být mimo jiné v rozporu s dobrými mravy. Pojem „dobré mravy“ trestní zákoník nedefinuje. Jejich obsah spočívá ve všeobecně platných normách morálky, při kterých je dán všeobecný zájem na jejich respektování. Posouzení zda rizikové jednání porušuje dobré mravy, bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Soulad s dobrými mravy se musí posuzovat z hlediska konkrétního případu v dané době a na daném místě.
Jelínek. J. a kol.: „Trestní právo hmotné“. Obecná část. Zvláštní část. 6 vydání. Praha: Leges, 2017
LP
(příště oprávněné použití zbraně)