Okolnosti vylučující protiprávnost
1/ Obecný výklad
Trestně odpovědný může být pouze ten, kdo naplní znaky trestného činu, a jeho jednání je protiprávní (§13 odst. 1). Protiprávnost je rozpor s právní normou v rámci právního řádu. Jednání, které není po právu, je protiprávní. Pachatel nedbá požadavků plynoucích pro každého z právní normy.
Okolnosti vylučující protiprávnost jsou takové okolnosti, které pachatele činu jinak trestného zbavují trestní odpovědnosti. Je-li protiprávnost vyloučena v důsledku ospravedlňujícího důvodu, zůstává jednání dovolené. Nejde o trestný čin, protože schází protiprávnost.
Protiprávnost chápeme materiálně jako sociální škodlivost. Činy spáchané za okolností vylučující protiprávnost tedy nejsou společensky škodlivé (např. odvracení hrozícího požáru nemovitosti jednáním v krajní nouzi). Taxativní výčet okolností vylučující protiprávnost neexistuje. Trestní zákoník uvádí pět okolností vylučující protiprávnost. Jsou jimi:
Krajní nouze (§28)
Nutná obrana (§29)
Svolení poškozeného (§30)
Přípustné riziko (§31)
Oprávněné použití zbraně (§32)
Kromě těchto, výslovně v trestním zákoníku uvedených případů, teorie a praxe zná několik dalších důvodů souhrnně charakterizovaných jako výkon dovolené či dokonce přikázané činnosti.
Jak jsem již uvedl, protiprávnost je rozpor s právní normou v rámci právního řádu. Trestnými činy mohou být jen činy nedovolené, protiprávní. Právem nedovelený čin nemusí zároveň být trestným činem. Některé z nedovolených činů jsou jen přestupky, disciplinárními nebo pořádkovými delikty, jiné jsou postiženy jen občanskoprávní sankcí, zejména povinností k náhradě škody. Protiprávnost činu se dovozuje z právního řádu jako celku a zpravidla se opírá o některé ustanovení ležící mimo trestní zákoník. Jde zejména o předpisy správního práva, např. předpisy upravující silniční provoz, bezpečnost při práci v různých oborech lidské činnosti, předpisy upravující hospodaření s přírodními zdroji, předpisy o nakládání s výbušninami, jedy, omamnými látkami, předpisy o ochraně životního prostřední apod.
Protiprávnost se zkoumá vzhledem k celému právnímu řádu. Není tedy možné, aby například ve správním právu nebo v občanském právu bylo dovoleno jednání, které je v trestním řádu považováno za protiprávní.
V některých skutkových podstatách je protiprávnost činu výslovně vyjádřena, zpravidla znakem „v rozporu s právními předpisy“, „bez povolení“, „neoprávněně“ nebo jinou obdobnou formulací.
Okolnosti vylučující protiprávnost je třeba odlišovat od důvodů zániku trestnosti i od důvodů zániku trestu.
U okolností vylučujících protiprávnost od počátku o trestný čin nešlo. Oproti tomu u důvodů zániku trestnosti jde o ty případy, kdy čin byl v době spáchání trestným činem a odůvodňoval tehdy trestní odpovědnost pachatele, trestnost však dodatečně zanikla, např. promlčením trestního stíhání nebo učiněnou lítostí apod.
Jelínek. J. a kol.: „Trestní právo hmotné“. Obecná část. Zvláštní část. 6 vydání. Praha: Leges, 2017
LP
(příště krajní nouze)